Jak si připravit podvinek

Jakmile máme vybraný nějaký konkrétní vzor nebo motiv, který si chceme upaličkovat, musíme si ho nejprve připnout na podušku. I v této počáteční fázi je ale potřeba vědět, jak na to. Paličkování zabere třeba i desítky hodin, takže je velmi důležité, abychom si vše předem připravili tak, abychom pak mohli pracovat plynule a ergonomicky, aby nám práce šla dobře od ruky a aby také výsledná krajka vypadala do nejlépe. Jestliže na samém začátku některé zásady nedodržíme, může nás po odšpendlení krajky čekat nepříjemné překvapení.

A nebudu zapírat, i já sama jsem si krajku v řadě případů úplně zbytečně pokazila. Podařilo se mi například upaličkovat krajku v nesprávné velikosti, pracovala jsem na lícové, namísto na rubové straně, při tužení se mi rozpustila barva inkoustu nebo dokonce i korálků či flitrů, na krajce se mi po natužení vytvořil film z tužidla – a to určitě není všechno, co se může přihodit.

Přečtěte si, na co je potřeba dát pozor, ať neopakujete stejné chyby!

Podvinek

Pojem „podvinek“ ve smyslu „vzor či předloha na paličkování“ je pravděpodobně všem návštěvníkům tohoto stejnojmenného webu známý. Proč jsem svůj e-shop nazvala právě takto a co všechno tomuto rozhodnutí předcházelo, si můžete přečíst v mém e-booku Podvinky, který jsem vytvořila už v roce 2014. Od té doby jsem se zejména díky studiu v Německu dozvěděla a naučila ledacos dalšího, nicméně to, co jsem v e-booku uvedla, nadále platí. Text v původní verzi z roku 2014 je k dispozici ke stažení jako soubor PDF zde.

Jak tedy při přípravě podvinku postupovat?

Podíváme se na jednotlivé kroky a u každého z nich zohledníme vždy několik aspektů. Jedná se o:

• tisk, kopírování
• překrytí
• podložení
• vypichování
• připnutí na podušku
• tužení, žehlení

Tisk a kopírování

Během paličkování papír, na kterém je podvinek natištěný, nevyhnutelně propícháme a poničíme. Proto si zakoupený podvinek nejprve znovu vytiskneme nebo překopírujeme.

Je lepší použít inkoust, nebo laser?

Je důležité si uvědomit, jakou technologii naše tiskárna nebo kopírka využívá. Inkousty jsou ředitelné vodou, takže se mohou při následném tužení krajky tužidlem na vodní bázi rozpouštět. Pigment pak zákonitě nasákne do krajky a může ji zcela zničit. Podobně katastrofální může být tužení tužidlem na bázi perchloretylenu, pokud použijeme laserový tisk nebo klasickou kopírku.

Vždy si předem ujasníme, který způsob tužení chceme použít. Ať už tiskneme kteroukoliv metodou, vždy si předem vyzkoušíme, jak bude vytištěný vzor reagovat. Stačí nanést trochu tužidla na vatovou tyčinku a tou přetřít vytištěný vzor. Necháme chvilku působit a pak zkusíme navlhčené místo vytřít papírovým ubrouskem. Sledujeme, zda se ubrousek ušpiní nebo zabarví.

Je vhodnější bílý, nebo barevný papír?

Paličkování z bílých nití na bílém podkladu není pro oči úplně příjemné. Je-li to jen trochu možné, použijeme podklad, který je kontrastní. Nabízí se možnost vytisknout podvinky na barevný papír. Ať už kancelářský, nebo takový ten školní, který se používá ve výtvarné výchově. Právě s těmi školními mám poměrně dobrou zkušenost – při tužení lakem na vlasy mi nikdy nezpůsobily žádné problémy, přestože jsem používala i sytější barvy (červenou, modrou, zelenou). Kancelářské papíry zakoupené jednotlivě v papírnictví mi také vždy dobře posloužily. Potíže nastaly až se sadou barevných papírů, kterou jsem zakoupila v prodejně Action – ty bohužel pouštěly docela hodně. Takže znovu: je potřeba provést zkoušku, a to pro všechny možné kombinace toneru, podkladového papíru a tužidla.

Překrytí podvinku

Vytištěný podvinek lze také přelepit nebo překrýt. Tím dosáhneme požadovaného kontrastu, ale současně také potřebné ochrany podvinku. Na Západě jsou k dostání speciální fólie pro přelepení podvinku – nejčastěji v tyrkysové, oranžové a šedé barvě. V našich podmínkách je občas nahrazujeme barevnou širokou lepicí páskou. Nejčastěji v papírnictví najdeme takovou tu khaki hnědou, ale existují třeba i zelené, modré, červené a žluté. Pozor, i ty ale dokážou krajku zabarvit… Navíc je lepicí páska hladká a lesklá, takže se na ní mohou při tužení vytvářet šupinky. Zmiňovaná krajkářská fólie má naproti tomu jemně matný povrch, takže na ní tužidlo tolik neulpívá.

Další možností je ale překrytí podvinku pauzákem. V případě nouze poslouží třeba i pečicí papír, dokonce i ten hnědý (i přes něj jsou ještě podvinky vytištěné na bílém papíře dobře vidět).

Podložení podvinku

Samotný kancelářský papír by se nám po připnutí na podušku velmi brzy zničil, a kromě toho by nám v něm nedržely špendlíky. Musíme ho tedy podložit kartonem. Na rozdíl třeba od Německa, kde je k dostání tzv. Klöppelpappe, používáme u nás například dvě vrstvy kreslicí čtvrtky (mohou být i použité), nebo si průběžně schováváme různé kartonové obaly. Hodí se například krabice od rýže, od bonboniér a podobně. Tloušťka by měla odpovídat přibližně těm dvěma čtvrtkám. Příliš silný podklad se špatně propichuje, ničí se na něm špendlíky a práce na něm je nepříjemná.

Tak trochu hybridní a nepříliš často používaný způsob přípravy podvinků představuje jejich zalaminování. Výtisk (klidně i na barevném papíře) vložíme do kapsy z laminovací fólie, případně podložíme ještě dalším papírem, a zalaminujeme. Podvinek je ochráněný, je dobře vidět, dobře se propichuje, ale je zároveň dostatečně zpevněný. Zdálo by se, že se jedná o optimální řešení. Jenomže tak vzniká nerecyklovatelný odpad: papír od fólie pak už nikdy neoddělíme.

Tento způsob tady zmiňuji jen pro úplnost – vyzkoušela jsem ho několikrát, pracuje se s tím hezky, ale ten ekologický aspekt mi dělá starosti.

Vypichování

V zemích na západ od nás je zvykem vypichovat podvinky předem. Předpokladem samozřejmě je, aby na nich byla vyznačená všechna místa, kam zapíchnout špendlík. To dává smysl u krajek paličkovaných na pravidelném rastru (vláčkové, torchonové). Naopak třeba u páskových krajek by to bylo zbytečné, nebo možná dokonce i kontraproduktivní. Špendlíky totiž zapichujeme až podle potřeby.

Pro vypichování podvinků předem můžeme použít některý z větších špendlíků, ale existují na to i speciální nástroje, vypichovátka.

Připnutí na podušku

Podvinek si na podušku připneme tak, aby nám kolem něho zbýval dostatek místa pro odkládání paliček. Zohledníme také směr paličkování a dbáme na to, aby se nám u paličkování dobře a pohodlně sedělo.

Podvinek si připíchneme špendlíky v rozích – nejprve špendlíkem „nabereme“ trochu látky povlaku podušky a až potom špendlík zapíchneme do podvinku. Při tomto způsobu tyto špendlíky při paličkování překážejí o něco méně, než kdybychom je zapíchli přímo, kolmo do podvinku.

Pokud používáme výše zmíněnou krajkářskou fólii, můžeme podvinek přichytit na podušku právě pomocí ní. Stačí, když ji ustřihneme o něco větší. Podvinek položíme na podušku a celý ho přelepíme fólií, včetně potahu podušky.

Tužení a žehlení

Jak už jsem zmínila, způsob tužení si musíme ujasnit už předem. Podle toho si připravíme a ochráníme podvinek. Cílem je, aby nám podvinek při tužení nezabarvil krajku. Při žehlení si také určitě nechceme žehličkou roztavit fólii, kterou jsme podvinek překryli.

A co se může stát, pokud přípravu podvinku ošidíme? Barva z papíru, na kterém byl podvinek natištěný, prosákne jak dolů, na podkladový karton, tak nahoru, na krajku.

Shrnutí:

• Předem si rozmyslete, jak a čím budete hotovou krajku tužit.
• Podle toho zvolte barvu podkladového papíru, tisk na inkoustové nebo laserové tiskárně. Otestujte, jak bude tužidlo s podkladovým papírem a tonerem reagovat.
• V případě potřeby podvinek ochraňte – fólií, lepicí páskou, pauzákem, pečicím papírem apod.
• Podvinek vhodným způsobem připněte na podušku.
• Při tužení či žehlení dejte pozor, abyste nepoškodili podvinek či fólii, a tím i krajku.

Článek napsala: Dana Mihulková, majitelka e-shopu, návrhářka vzorů na paličkování, lektorka paličkování

Přihlaste se k odběru newsletteru, který zahrnuje novinky z tohoto e-shopu, ale i z mé domovské stránky LACE.CZ.